Pro nízké porosty, jež nejsou ploty v pravém slova smyslu, ale spíše obrubami, jsou vhodné keře s drobnějším a široce rozložitým růstem s výškou max. do 0,5 m.
Ze zahradní nabídky jehličnanů lze především využít nízkých forem jalovců (Juniperus) př. Juniperus communis ‚Repanda‘. Zakrslý kulovitý tvar zajistí Thuja occidentalis ‚Teddy‘. U listnatých dřevin jsou oblíbené druhy výrazné květenstvím či barvou olistění, jako jsou například tavolníky (Spiraea japonica ‚Golden Princess‘ ‚Little Princess‘…), dřišťály (Berberis thunbergii ‚například Atropurpurea Nana‘). Tradičně k nejžádanějším a nejoblíbenějším dřevinám na obrubu patří zimostráz (Buxus sempervirens). Snáší velmi dobře i hluboký řez, proto najde uplatnění v pravidelně řešených zahradách a při tvorbě ornamentálně stříhaných tvarů. Pro nízké obruby je lépe vybírat kultivary pomalu rostoucí jako např. ‚Suffruticosa‘. V současnosti trpí Zavíječem zimostrázovým a je nutné jej pravidelně chránit postřiky. Velmi podobný buxusu je Cesmína Ilex crenata, kterým je možné buxus nahradit. Používají se také často Skalníky (Cotoneaster), Zimolezy (Lonicera) atd.
Kromě klasických dřevin lze k obrubě záhonů využít i kvetoucí polokeř levandule (Lavandula angustifolia). Vzpřímeně rostoucí klasnatá modrofialová květenství rozjasní a provoní prostor. Vyžaduje drobnolistá cesmína stanoviště a výživnou, dobře propustnou půdu. Opakovaným řezem (po odkvětu) se docílí kompaktního tvaru a bohatého kvetení v následující sezóně.
Stálezelené dřeviny jsou alternativou pro ty, kdo nechtějí živý plot z jehličnanů, ale požadují celoročně olistěný porost, je výběr těchto dřevin výbornou alternativu.
V období dlouhotrvajícího sucha a před příchodem mrazů je nutné zajistit dostatečnou zálivku.
Druhy vhodné pro stálezelené živé ploty:
Hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea) tvoří hustý, velmi trnitý keř i nad 2 m. V létě krásně kvetoucí. Na podzim vyniká záplavou drobných zářivě červených, oranžových či žlutých malviček, které na dřevině vytrvávají až do jara. Snáší dobře řez. Plně mrazuvzdorná. V nabídce máme kultivary ‚Golden Charmer; Mohave; Orange Glow; Red Column; Soleil d’Or; Sunshine‘.
Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) nízký, středně rostoucí stálezelený keř do 1-1,5 m. Má lesklé, pevné, sytě zelené, ostnitě zubaté listy. Na jaře je dřevina zvýrazněna drobnými žlutými květy, na podzim má navíc ojíněné šedomodré bobule. Řez provádíme koncem jara. Dobře regeneruje.
Cesmína (Ilex aquifolium) roste velmi pomalu, proto se nedoporučuje každoroční řez. Plodem jsou červené peckovice, které vytrvávají až do března příštího roku. I cesmína vyžaduje na podzim dolní část přihrnout spadaným listím.
V dnešní době je velmi populární bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus) má elipsovitě dlouhé, kožovité, lesklé a tmavě zelené listy. Na výběr je mnoho kultivarů lišících se vzrůstem, tvarem a barvou listů (Otto Luyken, Caucasica, Novita, Mano…). Tvarujeme s citem. Podobný vzhled má také blýskavka (Photinia fraseri)
Stálezelené druhy nabízí i dřišťál bradavičnatý a zimostrázový (Berberis verruculosa a buxifolia). Mají tuhé kožovité, lesklé, tmavě zelené listy a velmi ostnité větve. Kvetou výrazně žlutými vonnými květy (V.-VI.). Atraktivní modravě ojíněnými drobnými bobulemi. Zastřiháváme buď zjara nebo na podzim. Nenáročné, snáší slunce i polostín. Vhodné pro živé ploty do 1 m.
Největší oblibu si získal zimostráz (Buxus). Je výborně tvarovatelný (řez v polovině léta). Pokud dostatečně přihnojíte, snáší i radikální jarní řez do staršího dřeva. Prospívá v živné, lehce kyselé půdě. Plně mrazuvzdorný. Upřednostňuje polostín, při zamulčování zvládá i plné slunce. Hojně využívaný jak v historické, tak v soudobé moderní zahradní architektuře.
V poslední době je nutné jej pravidelně chránit postřiky proti Zavíječi zimostrázovému.
Základní druh zastupuje zimostráz obecný (Buxus sempervirens). Nabízíme i kultivary ‚Aurea‘ (žlutý); ‚Fiesta‘ (drobnolistý), ‚Aureovariegata‘ (různá intenzita žlutého vybarvení listů), nebo zakrslý kultivar do 1 m ‚Suffruticosa‘.
Nově zaváděnou zajímavou alternativou je výsadba trsovitých bambusů rodu Fargesia, nebo odnožujících Phyllostachysů. Tyto však potřebují důkladnou kořenovou zábranu proti odnožování.
Další oblíbenou možností je použití jiných vysokých travin jako je třeba Miscanthus, Cortaderie, Carex atd. Traviny vydrží suché přes zimu, na jaře je nutné je ale odříznout a počkat až do začátku léta dorostou. Není to tedy plně stálezelené řešení.
I když jsou listnaté dřeviny opadavé, nebo polo opadavé, působí velice živě, jsou pestré, během roku se jejich vzhled s ročními obdobími mění . Proto je dobré jimi doplňovat stálezelené živé ploty. Výsledek nebude nudný a ponurý, jako může být monokulturní živý plot z pověstných Thují a jiných neopadavých druhů. Ano občas budete muset vyfoukat, nebo shrabat listí…
Pro volně rostoucí živé ploty lze zvolit prakticky všechny u nás rostoucí původní i nepůvodní keře. Pro tvarované naopak vybíráme druhy snášející řez a s dobrou regenerační schopností. Udržujeme dle potřeb konkrétní dřeviny, v průměru dvakrát za sezónu tj. v předjaří (nebo pozdní podzim), a pak v časném létě k zkrácení jarních přírůstků.
Rozdělení dřevin dle výšky:
Živé ploty do 0,8 m – mochna křovitá (Potentilla fruticosa), tavolník nízký (Spiraea x bumalda), skalník (Cotoneaster sp.), třezalky, traviny…
Živé ploty do 1,5 – 2 m – kvetoucí dřeviny př. zlatice (Forsythia), mochna (Potentilla), tavolník (Spiraea), kdoulovec (Chaenomeles), pustoryl (Philadelphus), šeřík (Syringa), kolkvície (Kolkwitzia), kalina (Viburnum), trojpuk (Deutzia), okrasné listem dřišťál (Berberis), svída (Cornus), meruzalka (Ribes), tavola (Physocarpus), skalník (Cotoneaster), ptačí zob (Ligustrum), meruzalka (Ribes), dřišťál (Berberis), okrasné plodem pámelník (Symphoricarpos), zimolez (Lonicera)
Živé ploty do 3 m – hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), javor babyka (Acer campestre),
Živé ploty do 6 m – naše původní listnaté dřeviny př. buk lesní (Fagus sylvatica), nebo habr obecný (Carpinus betulus) , jilm sibiřský (Ulmus pumila Celer)
Jehličnaté živé ploty působí jako pohledově neproniknutelná vysoká stěna, která zajistí soukromí. V naší zemi bývá nejrozšířenější. V nabídce jsou kultivary s různými odstíny zelené (od svěže zelené po sivě modrou) i žlutě panašované.
Druhy určené na živý plot musí dobře snášet tvarovací řez. Je to např. rod Taxus (tis) a Thuja (thúje). Naopak Chamaecyparis (cypřišek) a Picea (smrk) neobráží ze starého dřeva, proto se radikální řez neprovádí, jen se vhodně dotvarují stěny. U plotu z Pinus (borovice) se výška reguluje pouze vyštipováním pupenů. Je možné použít některé Jalovce ( Juniperus ) , ty jsou na řez ale citlivé.
Jehličnany s výjimkou rod Taxus (tis) potřebují dostatek světla, jelikož při zastínění dochází k řídkému zavětvení a úhynu spodních větví.
Nízké ploty do 1 m – Thuja occidentalis ‚Tiny Tim; Danica‘; Pinus mugo ‚Gnom; Mops‘
Středně vysoké stěny 1,5 – 2 m – Juniperus chinensis ‚Old Gold‘; Taxus baccata ‚Erecta, Hicksii, Hilli…´
Vysoké stěny nad 2 m – Chamaecyparis lawsoniana s kultivary ‚Alumii; Columnaris; Golden Wonder; Stewartii; Lane‘;Juniperus x media ‚Pfitzeriana‘; Pinus mugo; Taxus x media s kultivary ‚Hicksii; Hilii‘; Thuja orientalis; Thuja occidentalis s kultivary ‚Smaragd; Brabant; Malonyana, Pyramidalis compacta‘